Modlitba

Už Vám někdy bylo tak zle, že jste se modlili? Tak, že najednou nevadilo jestli si myslíte, že věříte nebo nevěříte na Boha, protože jste byli v takové nouzi, kde už nemyslíte a myšlenky nemají sílu zpochybňovat život. Jen cítíte, jen se modlíte,...

Mám pocit, že tyto chvíle plynou samy. Slova plynou samy, přání na základě nejhlubších pocitů se přejí samy. Nic ostatního než vaše komunikace s božstvím neexistuje. Pro tu chvíli. Jste jenom vy a síla, která vás stvořila. Síla, která vám naslouchá a cítí to, co vy cítíte. Víte, že je někdo, kdo vás vnímá a plní přání ještě dřív, než je vyslovíte. Jako starostlivá maminka, která ve chvíli, kdy dítě poprosí o jídlo, má už na stole připravený talíř, protože ONA VÍ.

To je síla Boha, to je síla, která je sice v nás, ale také všude kolem nás. Proto ji vnímáme spíš jako něco nad námi. Nad námi je totiž prostor největší. Tudíž i energie a účast Boha největší.

Když je zle a vy se jen modlíte, víte co říct. Nezpochybňujete, co říkáte. Když skrze vás mluví božství nezpochybňujete se. Ani své slova. Často si své slova ani nepamatuji, jen vím, čeho se asi týkaly a někdy si do týdne vzpomenu oč jsem žádala, až ve chvíli, kdy vidím projekci ve Světě hmotném.

Nevím, co jsem při modlitbě říkala, ani proč se modlila k Bohu, když jsem si MYSLELA, že na něj nevěřím, ale od té modlitby je to jedna velká změna za druhou. Všechny energie se mění a obrací rovnou o 180° nikoli třeba jen o 10° jako v normálním životě u normální hádky. Je to ráz na ráz. Jeden den tak, druhý naopak, třetí naruby, čtvrtý u sebe, páty od sebe. 

Až se vše otočí může začít nový začátek. Kdyby neměl začít, nečistila by se tolik energie. Jen by se věci odpojily. Tvým úkolem to není pozorovat nebo čekat až to přijde, ale PROŽÍVAT SI TO s chutí a láskou, napojením a HLAVNĚ NEHODNOCENÍM! To je tvůj úkol nyní. 

Nečekej, žij a jednej intuitivně. Miluji.